1°C nad nulou, zbytky sněhu…takové byly Velikonoce minulý rok. A tentokrát? 24°C, jasno, sucho… A jak se to projevilo na našich výkonech? Moc pozitivně ne, těžkopádný běh, problémy s dechem, dehydratace…a nebo to nebylo tím počasím? Tak jako tak, bez ohledu na naše výsledky, závody v netradičním terénu jsme si náležitě vychutnali a užili. Aby toho nebylo málo, tak jsme zvládli i pár dalších individuálních fází po Kokořínsku – Cinibulkova stezka, výstup na Malý a Velký Bezděz při západu slunce atd.

A něco málo k závodům:
– 3 etapy – Čertovy hlavy u Želiz, Jelení vrch a Židovský vrch u Oken, vše 1:10000, cca 700 závodníků,
– Skromné shromaždiště se vším podstatným, vše včetně parkování pěkně pohromadě
– Pestrý a náročný terén – skály, nevelké, ale strmé kopce a údolí, rovinaté pasáže bohaté na hustníky a zarostlé paseky
– Tratě pěkné, občas i zajímavé volby postupů. Sice koukat na kontrolu pár metrů ode mne a dalších pár minut bezvýsledně zkoušet, jak se k ní dostat a to i na hranici rizika, mě občas pěkně namíchlo, ale právě to ke skalám patří

Škoda jen, že pořadatelé dopředu neupozornili na dopravní uzavírky kousek před centrem, které způsobily, že nejen my jsme přijeli pozdě. Vše se pak zbytečně komplikovalo a prodlužovalo díky posunutým startovním časům atd. Ale to je snad jediná kaňka, která nikterak neovlivnila výsledný positivní dojem z velikonočního běhání.

Vladan

Něco málo fotek: