Několik let jsem se chystal, že se zúčastním 2E závodů, které jsou hned za CZ/SK hranicí.

Letos se mi konečně splnilo přání. Těšil jsem se na terény podobné Vracovu.

Sobotní middle nasvědčoval, že terén je velmi rychlý a běží se hlavně rovně azimutem. Listnaté hustníky, pokud nějaké byly, ještě nezezelenaly, bylo dobře vidět a dalo se i běhat skrz nich. Prý bylo i pár bažin, moje kategorie jich ale byla ušetřena.

Trať jsem měl dlouhou 4,5km a vítěz to dal za 22min! Není, co dodat.

„Sprintovou“ klasiku (mapu přikládám) jsem měl dlouhou 7,2km, vítěz i tady byl bezkompromisní a zastavil časomíru v čase něco přes 38min.   Ano, nepřeklepl jsem se, prostě borci to tak běží.

Taky se i tady při troše snahy daly udělat chyby. Já jsem si to vybral na K2, kde jsem pročesal všechny prohlubně kolem, ale moji kontrolu ne a ne najít. Nakonec jsem ji na pátý pokus našel.

Kontroly, které byly umístěny v jamách nebo prohlubních, byly dobře schovány, ostatní byly vidět z velké dálky a pokud jsi měl dobrý směr, nemohl jsi je minout.  Např. když jsem vybíhal z K5, už jsem viděl K6.

Pro mě to byl závod na proběhnutí a vyzkoušet si dlouhé azimuty. V přímém souboji si myslím, že les v okolí Vracova vyhrává, pokud ještě existuje.

nikola

Dnes jsem omylem kliknul na naši oddílovou webovou stránku a koukám, že poslední článek tam je ode mne a je starý skoro rok. Tak si říkám, že je načase, abych zase něco napsal z našeho letošního výletu do Maďarska. Plně obsazené auto ve složení: Vlastík, Emil, Nikola, Aleš, Pavel zamířilo letos do vesničky Pilismarót. Níže je vyfocena celá výprava na shromaždišti v celé její kráse.

Cestou tam jsme se dozvěděli, co jsou to dlouhé a krátké cukry a jejich praktické využití, na místě jsme se naučili nového slovíčka „csókolom“ bez praktického využití.

Terén nebyl tak výživný jako v předchozích letech, ale alespoň tam neřádí kůrovec. Les byl listnatý a bílá byla až moc bílá. Kontroly byly vidět z velké dálky. Pokud jsme neběželi do kopce, tak jsme dlouho traverzovali. Seběhy byly nebezpečné, kvůli popadaným listům nebylo pořádně vidět, do čeho šlapeme. Pokud orienťacký zážitek nebyl tak intenzivní, vše vyrovnalo večerní hodování v restauraci, které uspokojilo naše mlsné jazýčky.

Takhle to vypadalo u našeho stolu při večeři. Moc si toho nevybavuji, ale selátko bylo výborné a červené víno chutnalo znamenitě.

I tady platilo staré pravidlo čím starší tím lepší. Emil deklasoval svoje soupeře a pokud by se nedopustil „hiba“ v první etapě, vyhrál by s velkým náskokem. Zbytek výpravy taky podal stabilní výkon.

Níže se můžete podívat na mapu H50A z E2, která měla jednu stranu tak dlouhou, že se mi nevešla do skeneru. Tak jsem ji pro Vás alespoň vyfotil.

A nezůstali jsme jen u sportu, kulturní vložkou byla návštěva starobylého města Visegrád a jeho hrad z 13. století. Naše spokojenost je zárukou, že příští rok se znovu vypravíme na sportovně-gurmánskou výpravu do Uher.

Toto vše zažil a pro Vás sepsal: Nikola z Mendelu