Po roční přestávce se konal oddílový přebor, opět v Jedovnicích v ATC Olšovec. Letošní ročník byl zaměřený na naše nejmladší naděje, což však nesnižuje výkony dospělých účastníků!
Výsledky závodu dospělých jsou následující:
D
Bára 41:30
Saša 51:00
Zuzka 60:14
H
Chlup 36:13
Pólo 38?
Zbyněk 40?
Pavel R. 40?
Luke 45?
Viktor 50?
Díky Chloupkům za organizaci, bylo to fajn!
Ač jsme všichni doufali, že se to nestane, BOTAS byl zrušen. Naštěstí Lenka už na jaře navrhovala, že pokud bude zrušen BOTAS, mohli bychom někam vyjet pod stan a udělat si oddílový BOTAS ve své režii. Pro rodiny s dětmi je to oblíbená letní akce, kde se všichni potkáme, děti si zazávodí a pohrají a dospěláci po večerech proberou vše, co je potřeba.
A tak jsme místo do Budislavy vyrazili stanovat do zahrady penzionu Athéna. Díky Otrimu jsme měli k dispozici mapy, díky RBK a Zdeňkovi jsme měli tři tratě pro dospěláky a pro děti jsem připravila dvě fáborkované tratě a jedny hvězdice.
Věřím, že pro dospěláky to byly tréninky nelehké – přece jen v okolí Suchého zmizela dobrá polovina lesů a aktuální mapu jsme měli jen na pátek. Hledání melioraček v zarostlých pasekách namísto čistého lesa prověřilo hlavně vůli 🙂 V pátek dospěláci oběhli trať H21 z oblže z června a děti se (samostatně či v doprovodu) vydaly na vyfáborkovaný 1 km dlouhý okruh hned před penzionem. V sobotu jsme se vydali do druhého lesa přes silnici, kde dospěláci oběhli trénink z loňského „COVID“ jara a děti opět na fáborkovaný okruh. Stavět trať od stolu je pohodlné, pak ovšem člověk nesmí být překvapen, že místo krátkého lesního okruhu děti obíhají jednu velkou paseku. Má to však své výhody – na děti jsme skoro pořád viděli a dalo se je tedy poslat i bez doprovodu nebo zavčas odchytit, když se vydaly jinam 🙂
Odpoledne pak ještě koupačka a samozřejmě večerní diskuze. Výhodou náhradního BOTASU byla nejen teplá sprcha, ale hlavně i točené pivo v dosahu, ne kilometry daleko, jak tomu bývá na BOTASU, když spíme v tichém kempu.
V neděli čekal dospěláky trénink na výřezech map a děti měly hvězdice, napůl v lese a napůl na pasece. Opět se to nakonec ukázalo jako výhoda, kdy i menší děti mohly na kontroly chodit samy nebo ve dvojici, jelikož jsme na ně (i kontroly) pořád viděli 😀
Tréninky po organizační stránce klapaly skvěle – vystřídali jsme se v roznosu i sběru kontrol, děti se nám neztratily, počasí nám přálo, vydařený víkend to byl. Díky všem účastníkům a pomocníkům. Trénování dětí našeho oddílu můžeme považovat za zahájené 🙂
motto: nikdy není pozdě
V té letošní podivné OB sezoně nesmíme opomenout na úspěch, který dosáhl náš kamarád, milující manžel, hodný otec, několikanásobný dědeček a skvělý orientační běžec Aleš Chmelík. Suverénně vyhrál svou kategorii H70 na MČR, jak na klasice tak i na krátké.
Jen škoda, že se nezúčastnil MČR ve sprintu, kde mohl při té své letošní formě získat další titul.
Níže si můžeme připomenout slavný okamžik z vyhlášení vítězů MČR v Křižánkách.
Nikola
Ano, je řeč o běžeckém podniku Trail Tour, který letos skončil 20.10.2020.
Pro ty méně zasvěcené se doporučuji podívat na stránku trailtour.cz nebo na o-news.cz. Tam najdete veškeré informace a statistiky.
Stručně, jde o běh na předem daných trasách v délkách od několika set metrů až po více než 20km. U delších tras je nutné mít i mapu, kterou si vytisknete, abyste se neodchýlili od předepsané trasy.
Já jsem se konečně v posledním dni soutěže dokopl běžet etapu v Kohoutovicích, která měřila 5km s převýšením 120m.
Syn mi dělal navigátora a udával mi tempo, on už měl totiž tuto etapu za sebou.
Normálně běžím při tréninku po lesních cestách 5km za 35min a libuji si, jak jsem dobrý. Před výběhem jsem si říkal, zda to dám pod 33min. První kilometr byl stále do kopce a čas jsem měl přes 7min, tak jsem si říkal, že těch 35min je reálných. Pak ale přišla rovina a už se běželo něco přes 5min/km.
Po třetím kilometru jsem si říkal, že čas může být kolem 30min a je to úžasné. Poslední kilometr byl z kopce dolů a běžel jsem ho něco přes 4min.
GPS hodinky jsem zastavil v čase 27min 24s a ty hned hlásily několik osobních rekordů. Nikdy předtím jsem neběžel tak rychle, ale asi když se chce a je motivace, je možné vše.
Abyste se mohli zúčastnit této soutěže, potřebujete jen GPS hodinky a účet na Stravě.
A proč Vám o tom všem tady píšu? Jde o týmovou soutěž a já jsem udělal pomyslný výkop za náš oddíl, kde jsme obsadili celkové 129. místo. Pořadí ale není důležité v tomto okamžiku, důležité je, že jsme se zúčastnili a příští rok máme velký potenciál se jako oddíl posunout někam výš. Kdo ví, jaká bude OB sezóna 2021, tady nejste ničem omezeni a můžete si zaběhnout kdykoliv. Dokonce na některých etapách jsou prémie, pokud je absolvujete v noci.
Sportu zdar a obzvlášť orientačnímu běhu.
Nikola
Motto: Train longer finish stronger
I v této temné době se uskutečnil závod OB. Přes velký zájem o účast napříč širokým politickým spektrem bylo umožněno jen 5 vylosovaným šťastlivcům se ho zúčastnit.
Startovalo se podle momentální fyzické a psychické kondice závodníků.
První šli, co nevidí moc dobře, pak ti, co spěchali na další akce a nakonec ti, co se ještě potřebovali podívat do hustníku nebo se pokochat okolím, kde překvapivě ještě stály stromy. Byli jsme nervózní jako tanečnice z nočního klubu, která si navléká svůj poslední pár neděravých silonek.
Stavitel tratí Jordanov jr. postavil krásnou a náročnou trať v okolí Žebětína, která odpovídala významu tohoto závodu a využil beze zbytku všechny záludnosti, které poskytoval terén.
Bohužel nám přestala fungovat časomíra, takže nemáme záznam, kdo jak dlouho byl v lese, ale osobně si myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni a někteří možná i trochu více společensky unaveni.
Po závodě proběhla analýza postupů a živá diskuze, kam ten svět spěje. Shodli jsme se na tom, že nejvíce problémů nám udělaly kontroly č. 5 a 9.
Malé občerstvení, které zajistila nedaleká restaurace s vlastním pivovarem, také přišlo vhod. Po krátké degustaci různých druhů zlatých moků jsme se shodli, že nejlepší je Májový speciál 13, u kterého jsme zůstali.
Musím uznat, že pít pivo v roušce a s brčkem není žádná sranda. U slivovice už to takový problém nebyl.
Fotky z tohoto setkání OB přátel Vám teď asi neukážu, ale věřte, že jsme stále ti dobří známí orientaci, i když u těch, co mají trochu víc vlasů, se absence profesionální péče o ně trochu podepsala na jejich vizáži. Tady jsem našel alespoň jednu nedatovanou fotku, kterou přikládám, abyste nezapomněli, jak vypadáme.
Akce osobně zažil a pro budoucí generaci zdokumentoval Nikola J.