Není obvyklé psát, že se náš oddíl zúčastnil OB závodu JM ligy, ale když jsem se podíval do výsledkové listiny, tak mi to nedalo. Ani si nevzpomínám, že bychom někdy měli tolik umístění na stupních vítězů ve veteránských kategoriích nebo se mýlím? Vyhráli jsme kategorie D35, D45, D55 a H35. Měli jsme celkem 9 umístění v TOP 3. Ještě přikládám i kopii mapy H45 pro ty, kteří tiše záviděli, jak pěkné barevné podání mapy jsme měli u naší kategorie.
Po dvouleté přestávce a dlouhém zvažování, kterého závodu se v Maďarsku zúčastníme, jsme se nakonec opět zúčastnili závodu Postás kupa. Letos nám počasí moc nepřálo a do svého deníčku si poznamenávám, že to byla winter edice. Jelikož jsme byli jediní cizinci, tak organizátoři asi usoudili, že nemá smysl vydávat pokyny v jiném jazyce než v maďarštině a nám nezbývalo nic jiného, než si oprášit své jazykové znalosti a využít pomoc google překladače.
Čekal na nás hornatý terén, z velké části s dobře průběžným listnatým lesem, místy s kamenitým podložím. Některé části se vyznačovaly extrémně detailní topografií.
Největší zážitek jsme měli hned první den cestou na shromaždiště. Podle pokynů parkování mělo být podél polní cesty ve vzdálenosti 50 až 800 metrů od centra. My jsme startovali pozdě, a když jsme přijeli na místo odbočení z hlavní cesty na polní cestu, nějaký organizátor nám ukazoval, že máme jet na opačnou stranu (později jsme zjistili, že provizorní parkoviště bylo už plné). Před námi jelo další auto a tak jsme jeli tak dlouho za ním po rozbité cestě, až jsme skončili pod lomem (červené kolečko na fotce) na opačné straně, několik kilometrů od centra. Chudák Ford, ten hodně trpěl a podvozek to párkrát pěkně schytal.
První etapa závodu nebyla až tak moc náročná, teplota kolem 5°C, prostě taková normálka, nic extra. Daly se občas zvolit i nějaké obíhačky, abychom šetřili svoje kotníky. Za to druhá etapa byla mňamka. Do rána napadalo cca 5cm sněhu, což hodně ztížilo běh a nebylo vidět, do čeho šlapeme.
Shodli jsme se, že tratě v druhé etapě byly náročné a navíc v lese to taky hodně klouzalo. Šutrů bylo všude plno. Neoficiálně soutěž o to, kdo z nás se vícekrát poroučel k zemi, asi vyhrál Aleš (vypadalo to, že se vyválel v bahně a byl obdivován v cíli zejména veteránkami), ale Vlastík mu úspěšně sekundoval. Já jsem v druhé etapě nespadl ani jednou, ale možná jsem si to vybral o týden dříve, když jsem při mapovém tréninku v Šaštíně hodil šípku a bohužel spadlý strom, který ležel v trávě, mi neuhnul a rozsekal jsem si hlavu.
Níže je trať kategorie H55 v celé její kráse. I když byla naše výprava skromná, tak jsme zaznamenali dvě 3. místa a jednu bramboru a ostudu jsme neudělali.
Jo, a abych nakonec nezapomněl, proč jsme tam jeli, i když se budu asi opakovat. Kulinářský zážitek byl neopakovatelný a naše návštěva restaurace Mediterraneo v nás zanechala nezapomenutelné vzpomínky.
V sobotu 20.11. jsme vyrazili do lesa na procházku s mapou. Nacvičovali jsme orientování mapy, ukázali si, co v terénu znamenají vrstevnice a další terénní tvary.
U každého významnějšího prvku jsme kontrolovali, kde jsme a zkusili si i odhad vzdálenosti.
Po roční přestávce se konal oddílový přebor, opět v Jedovnicích v ATC Olšovec. Letošní ročník byl zaměřený na naše nejmladší naděje, což však nesnižuje výkony dospělých účastníků!
Výsledky závodu dospělých jsou následující:
D Bára 41:30 Saša 51:00 Zuzka 60:14
H Chlup 36:13 Pólo 38? Zbyněk 40? Pavel R. 40? Luke 45? Viktor 50?
Ač jsme všichni doufali, že se to nestane, BOTAS byl zrušen.
Naštěstí Lenka už na jaře navrhovala, že pokud bude zrušen BOTAS, mohli bychom
někam vyjet pod stan a udělat si oddílový BOTAS ve své režii. Pro rodiny s dětmi
je to oblíbená letní akce, kde se všichni potkáme, děti si zazávodí a pohrají a
dospěláci po večerech proberou vše, co je potřeba.
A tak jsme místo do Budislavy vyrazili stanovat do zahrady
penzionu Athéna. Díky Otrimu jsme měli k dispozici mapy, díky RBK a
Zdeňkovi jsme měli tři tratě pro dospěláky a pro děti jsem připravila dvě
fáborkované tratě a jedny hvězdice.
Věřím, že pro dospěláky to byly tréninky nelehké – přece jen v okolí Suchého zmizela dobrá polovina lesů a aktuální mapu jsme měli jen na pátek. Hledání melioraček v zarostlých pasekách namísto čistého lesa prověřilo hlavně vůli 🙂 V pátek dospěláci oběhli trať H21 z oblže z června a děti se (samostatně či v doprovodu) vydaly na vyfáborkovaný 1 km dlouhý okruh hned před penzionem. V sobotu jsme se vydali do druhého lesa přes silnici, kde dospěláci oběhli trénink z loňského „COVID“ jara a děti opět na fáborkovaný okruh. Stavět trať od stolu je pohodlné, pak ovšem člověk nesmí být překvapen, že místo krátkého lesního okruhu děti obíhají jednu velkou paseku. Má to však své výhody – na děti jsme skoro pořád viděli a dalo se je tedy poslat i bez doprovodu nebo zavčas odchytit, když se vydaly jinam 🙂
Odpoledne pak ještě koupačka a samozřejmě večerní diskuze.
Výhodou náhradního BOTASU byla nejen teplá sprcha, ale hlavně i točené pivo v dosahu,
ne kilometry daleko, jak tomu bývá na BOTASU, když spíme v tichém kempu.
V neděli čekal dospěláky trénink na výřezech map a děti
měly hvězdice, napůl v lese a napůl na pasece. Opět se to nakonec ukázalo
jako výhoda, kdy i menší děti mohly na kontroly chodit samy nebo ve dvojici,
jelikož jsme na ně (i kontroly) pořád viděli 😀
Tréninky po organizační stránce klapaly skvěle – vystřídali jsme se v roznosu i sběru kontrol, děti se nám neztratily, počasí nám přálo, vydařený víkend to byl. Díky všem účastníkům a pomocníkům. Trénování dětí našeho oddílu můžeme považovat za zahájené 🙂
