V té letošní podivné OB sezoně nesmíme opomenout na úspěch, který dosáhl náš kamarád, milující manžel, hodný otec, několikanásobný dědeček a skvělý orientační běžec Aleš Chmelík. Suverénně vyhrál svou kategorii H70 na MČR, jak na klasice tak i na krátké.
Jen škoda, že se nezúčastnil MČR ve sprintu, kde mohl při té své letošní formě získat další titul.
Níže si můžeme připomenout slavný okamžik z vyhlášení vítězů MČR v Křižánkách.
Ano, je řeč o běžeckém podniku Trail Tour, který letos
skončil 20.10.2020.
Pro ty méně zasvěcené se doporučuji podívat na stránku trailtour.cz nebo na o-news.cz. Tam najdete veškeré informace a statistiky.
Stručně, jde o běh na předem daných trasách v délkách od několika set metrů až po více než 20km. U delších tras je nutné mít i mapu, kterou si vytisknete, abyste se neodchýlili od předepsané trasy.
Já jsem se konečně v posledním dni soutěže dokopl běžet
etapu v Kohoutovicích, která měřila 5km s převýšením 120m.
Syn mi dělal navigátora a udával mi tempo, on už měl totiž
tuto etapu za sebou.
Normálně běžím při tréninku po lesních cestách 5km za 35min a libuji si, jak jsem dobrý. Před výběhem jsem si říkal, zda to dám pod 33min. První kilometr byl stále do kopce a čas jsem měl přes 7min, tak jsem si říkal, že těch 35min je reálných. Pak ale přišla rovina a už se běželo něco přes 5min/km.
Po třetím kilometru jsem si říkal, že čas může být kolem
30min a je to úžasné. Poslední kilometr byl z kopce dolů a běžel jsem ho
něco přes 4min.
GPS hodinky jsem zastavil v čase 27min 24s a ty hned hlásily několik osobních rekordů. Nikdy předtím jsem neběžel tak rychle, ale asi když se chce a je motivace, je možné vše.
Abyste se mohli zúčastnit této soutěže, potřebujete jen GPS
hodinky a účet na Stravě.
A proč Vám o tom všem tady píšu? Jde o týmovou soutěž a já jsem udělal pomyslný výkop za náš oddíl, kde jsme obsadili celkové 129. místo. Pořadí ale není důležité v tomto okamžiku, důležité je, že jsme se zúčastnili a příští rok máme velký potenciál se jako oddíl posunout někam výš. Kdo ví, jaká bude OB sezóna 2021, tady nejste ničem omezeni a můžete si zaběhnout kdykoliv. Dokonce na některých etapách jsou prémie, pokud je absolvujete v noci.
I v této temné době se uskutečnil závod OB. Přes velký zájem o účast napříč širokým politickým spektrem bylo umožněno jen 5 vylosovaným šťastlivcům se ho zúčastnit.
Startovalo
se podle momentální fyzické a psychické kondice závodníků.
První šli, co nevidí moc dobře, pak ti, co spěchali na další akce a nakonec ti, co se ještě potřebovali podívat do hustníku nebo se pokochat okolím, kde překvapivě ještě stály stromy. Byli jsme nervózní jako tanečnice z nočního klubu, která si navléká svůj poslední pár neděravých silonek.
Stavitel
tratí Jordanov jr. postavil krásnou a náročnou trať v okolí Žebětína,
která odpovídala významu tohoto závodu a využil beze zbytku všechny záludnosti,
které poskytoval terén.
Bohužel nám
přestala fungovat časomíra, takže nemáme záznam, kdo jak dlouho byl
v lese, ale osobně si myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni a
někteří možná i trochu více společensky unaveni.
Po závodě
proběhla analýza postupů a živá diskuze, kam ten svět spěje. Shodli jsme se na
tom, že nejvíce problémů nám udělaly kontroly č. 5 a 9.
Malé občerstvení, které zajistila nedaleká restaurace s vlastním pivovarem, také přišlo vhod. Po krátké degustaci různých druhů zlatých moků jsme se shodli, že nejlepší je Májový speciál 13, u kterého jsme zůstali.
Musím uznat, že pít pivo v roušce a s brčkem není žádná sranda. U slivovice už to takový problém nebyl.
Fotky
z tohoto setkání OB přátel Vám teď asi neukážu, ale věřte, že jsme stále ti
dobří známí orientaci, i když u těch, co mají trochu víc vlasů, se absence profesionální
péče o ně trochu podepsala na jejich vizáži. Tady jsem našel alespoň jednu
nedatovanou fotku, kterou přikládám, abyste nezapomněli, jak vypadáme.
Akce osobně
zažil a pro budoucí generaci zdokumentoval Nikola J.
Proběhl v Jedovnicích o víkendu 2. – 3. 11. Bylo to fajn, velký dík za organizaci patří Dany a Tomovi. Níže se můžete pokochat výsledky závodu dospělých, kde tentokrát nerozhodovalo jen orientační umění, ale také píle (kolikrát byl daný závodník ochoten trať oběhnout a případně tak zlepšit svůj čas).
Několik let jsem se chystal, že se zúčastním 2E závodů, které jsou hned za CZ/SK hranicí.
Letos se mi konečně splnilo přání. Těšil jsem se na terény podobné Vracovu.
Sobotní middle nasvědčoval, že terén je velmi rychlý a běží se hlavně rovně azimutem. Listnaté hustníky, pokud nějaké byly, ještě nezezelenaly, bylo dobře vidět a dalo se i běhat skrz nich. Prý bylo i pár bažin, moje kategorie jich ale byla ušetřena.
Trať jsem měl dlouhou 4,5km a vítěz to dal za 22min! Není, co dodat.
„Sprintovou“ klasiku (mapu přikládám) jsem měl dlouhou 7,2km, vítěz i tady byl bezkompromisní a zastavil časomíru v čase něco přes 38min. Ano, nepřeklepl jsem se, prostě borci to tak běží.
Taky se i tady při troše snahy daly udělat chyby. Já jsem si to vybral na K2, kde jsem pročesal všechny prohlubně kolem, ale moji kontrolu ne a ne najít. Nakonec jsem ji na pátý pokus našel.
Kontroly, které byly umístěny v jamách nebo prohlubních, byly dobře schovány, ostatní byly vidět z velké dálky a pokud jsi měl dobrý směr, nemohl jsi je minout. Např. když jsem vybíhal z K5, už jsem viděl K6.
Pro mě to byl závod na proběhnutí a vyzkoušet si dlouhé azimuty. V přímém souboji si myslím, že les v okolí Vracova vyhrává, pokud ještě existuje.
